BIO

Mach Lukáš se řadí do sfér mladých umělců (narozen 1992) a v dnešní převaze dokumentární fotografie se jako jeden z mála aktivně zabývá inscenovanou fotografií se značným přesahem do konceptualismu, který byl počátkem 70. let minulého století v tehdejším Československu na vzestupu.

Jeho tvorba se dá charakterizovat i tak, jakoby působila z odlišné doby, než té dnešní. Velmi zřetelně lze tenhle znak spatřit v souboru „JEDNA SVATBA, JEDEN POHŘEB“ (2015), kde své místo zaujímá i jistá vizuální lyrika silně propojena s metaforou, kterou uplatňuje ve všech svých souborech. Je to svým způsobem jistý klíč k pochopení každého jeho souboru jakožto celku.

Zatímco „JEDNA SVATBA, JEDEN POHŘEB“ (2015) vynikala jakousi lineární příběhovostí o nešťastné lásce dvou lidí, jeho pozdější soubor „PARALELNÍ SVĚT“ (2017) se oné příběhovosti nepodstatně zbavil. To však proto, že jí v tomhle souboru ani nebylo třeba, neboť zde jako hlavní expresivní prvek figuruje metafora, což pro vyjádření myšlenky celého souboru zcela postačuje. „PARALELNÍ SVĚT“ (2017) je sondou do světa dospívajících lidí, jejich absolutní podobnosti a jejich vzájemného vztahu.

Soubor „PARALELNÍ SVĚT“ (2017) doplňuje z téhož roku soubor „VE STŘEDU“ (2017), který místy působí až jakýmsi abstraktním dojmem, jednoduchostí. Základem pro myšlenku se stal pocit samoty a tím vyjádření se pomocí těchto vizuálně prázdných obrazů, které analogicky vyjadřují právě ono osamění.

Jeho dalším souborem je „EXISTENCE“ (2018), kde naopak vyniká geometrie a minimalismus. Samozřejmě ruku v ruce s již výše zmíněnou metaforou. Tento soubor se zabývá otázkami existence člověka a jeho fungování se svým vlastním já, ve svém vlastním světě.

Doposud nejnovějším počinem je „ODCHÁZENÍ“ (2018) podtrhnuté jeho známou prvotní příběhovostí ze souboru „JEDNA SVATBA, JEDEN POHŘEB“ (2015). Tentokrát se silně rezonující nostalgií a zaměřením na společnost a její morálku vůči jednotlivcům. Divák je tak zaveden na velmi tenkou hranici uvědomění ve vztahu společnost – jedinec.

Všechny jeho soubory, jež jsou foceny zásadně v přírodních světelných podmínkách a na černobílý 35mm analogový film, nesou znaky chladné atmosféry společně se zrnem, jenž dodává výsledným souborům jeho charakteristicky nezaměnitelný rukopis.

/

Mach Lukas belongs to the sphere of young artists (born 1992) and in today’s documentary photography which prevails, he is one of the few actively engaged in staged photography with a considerable overlap to the conceptualism, which was on the rise in the early 70’s in then Czechoslovakia.

His works can be characterized as if they were from different times than today. This character can be seen very distinctly in the his series named „ONE WEDDING, ONE FUNERAL“ (2015), in which is also a certain visual poetics strongly associated with the metaphor that he uses in all its series. This is in some way a key to understanding each of his series as a whole.

While the series „ONE WEDDING, ONE FUNERAL“ (2015) protruded with a linear storytelling about unhappy love of two people, his later series named „PARALLEL WORLD“ (2017) was irrelevantly stripped of that storytelling. This was because it wasn’t necessary in this series. Because here is the metaphor as the main expressive element, which is sufficient for expressing of ideas of the whole series. „PARALLEL WORLD“ (2017) is a probe into the world of teenage girls, their absolute similarities and their relationship.

From the same year is also the series „IN THE MIDDLE“ (2017), which has an abstract look, simplicity. The basis for the idea of this series was the feeling of loneliness, and thus expression through these visually empty images, which are analogously expression of that loneliness.

His next series is „EXISTENCE“ (2018) where conversely geometry and minimalism stand out. Of course, hand in hand with the above-mentioned metaphor. This series deals with questions of human existence and his functioning with own self, in own world.

So far the his latest work is „LEAVING“ (2018) underlined by his known storytelling and poetics from the series „ONE WEDDING, ONE FUNERAL“ (2015). This time with a strong resonance of nostalgia and a focus on society and its morality towards individuals. The spectator is thus placed on a very thin border of awareness in the relationship society – an individual.

All of his series, which are fundamentally photographed in natural light conditions and at black and white 35mm analogue film, carry the characters of a cold atmosphere together with filmgrain, which adds to the resulting series his characteristically unmistakable manuscript.